Rovnoměrné hoření

Podržte nožičku u plamene, aby se zahřála a tabák v otvoru mírně zčernal, zejména kolem vnějšího okraje. Jakmile je na patce rovnoměrné "zuhelnatění", je nyní čas zapálit zbývající tabák tak, aby se vytvořila rovnoměrná oranžová záře neboli "třešnička". Protože náplň nepotřebuje tolik tepla jako pojivo a obal, není třeba, aby plamen skutečně přišel do kontaktu s doutníkem. Plamen je nejžhavější na špičce, takže může být držen několik centimetrů od patky a stále vytváří dostatek tepla k hoření. Aby bylo zajištěno rovnoměrné hoření, doporučuje se doutník při provádění tohoto postupu otáčet. Když je doutník rovnoměrně zapálený, může nyní začít ta nejlepší část vašeho zážitku - vychutnávat si a kouřit doutník jako nadšenec, kterým určitě jste.

Zapálení je rituál

Pro některé je zapalování doutníku něco jako rituál a právě během této doby připravujete svůj doutník na to, co přijde. Obřad před zapálením je pro fungování doutníku stejně důležitý jako samotné kouření - od určení velikosti až po určení, jaký řez bude nejvhodnější pro daný tvar a velikost. Když je doutník správně zapálený, drasticky se snižuje pravděpodobnost poruch doutníku, jako je příliš rychlé hoření středu či stran. Po eliminaci těchto poruch se lze jednoduše soustředit na spojení chuti a kouře tak, jak to zamýšlel výrobce. To je také okamžik, kdy se tabák zahřeje,  probudí a připraví ke konzumaci.

Ligero a volado

Zapalováním se zahřívají všechny tři úrovně listů, především pak pojivo a obal. Tabák výplně se skládá nejen z tabáku ligero, který nehoří tak dobře, ale také z listu volado, což je spodní primární část rostliny, která má malou nebo žádnou chuť a používá se pro svou kvalitu hoření. Je pěstován proto, aby hořel, a to rychleji než pojivo a obal. Správné zapalování dává vnějším dvěma vrstvám trochu náskok před tou vnitřní. Umožní vám zastavit se, zpomalit a přijmout rituál. Za druhé vám umožní zapálit doutník při nízkém až mírném žáru a zároveň mít větší kontrolu nad plamenem, který se dotýká patky (otevřeného konce doutníku). Při správném provedení nevyžaduje žádné šlukování, takže nevtahujete teplo plamene do doutníku.  

Klepání popele

Není třeba opakovaně poklepávat nebo škrtat popelem z doutníku jako u cigarety. Ručně vyráběné doutníky jsou vyrobeny z tabáku s dlouhou náplní, který drží popel mnohem déle a pevněji než cigareta, jejíž popel se odlupuje a končí v klíně, pokud ho necháte ležet jakkoli dlouho. Při přílišném zacházení s popelem se může odlomit žhavý uhlík nebo "třešnička" doutníku, takže si budete muset znovu zapálit. Nejlepší je mít trpělivost. Počkejte, až bude popel dlouhý asi jeden centimetr, nebo až uvidíte, že se objevila prasklina, a teprve potom ho vyhoďte do popelníku. Pokud budete čekat velmi dlouho, popel vám nepochybně spadne na košili nebo kalhoty či na podlahu. Když je čas popel vysypat, opřete doutník o stěnu popelníku a jemně poklepejte na konec doutníku. Pokud to uděláte správně a ve správný čas, měl by popel díky váze doutníku přirozeně odpadnout. Pokud popel neodpadává, opřete ho na chvíli o bok popelníku a postup opakujte. Můžete také jemně přitisknout okraj doutníku ke straně popelníku a současně doutník otočit nebo pootočit. Dávejte pozor, abyste netlačili příliš silně. Umožníte tak rovnoměrné odlomení popela a vyhnete se některému z výše uvedených úskalí.

Vůně a věk

Věk dělá chuť doutníku jemnější a kulatější. Stárnutí zjemňuje chuť a může doutníku dodat komplexnost, když kouř nasaje chuť ze španělského cedru, který se nachází uvnitř humidoru, nebo může prohloubit čistou tabákovou chuť, když jsou doutníky uloženy v neutrálním prostředí, například ve skle, kovu nebo keramice. Ať tak či onak, jak tabák ztrácí část své vysoké vlhkosti a obsahu oleje, chutě se usazují, snoubí a zjemňují - čím déle trvá, tím je rozdíl výraznější. Prostředí, které si pro zrání vyberete, ovlivní výsledky. Někteří lidé se domnívají, že doutníkům uchovávaným v původních krabicích uvnitř zvlhčované skříně stáří prospěje nejvíce. Jiní se domnívají, že lepší je kombinovat různé doutníky v jednom humidoru a nechat jejich chutě a vůně prolínat, než je oddělovat podle značky nebo země původu. Bez ohledu na preference jsou účinky stárnutí nesporné. Chcete-li si to sami dokázat, proveďte dlouhodobý experiment. Uložte oblíbený doutník samotný do humidoru na šest měsíců až rok. Poté zajděte do obchodu s tabákem, kupte si stejný doutník a porovnejte je. Pravděpodobně zjistíte, že doutník zakoupený v obchodě bude mít silnější nebo ostřejší chuť než ten zestárlý. Možná budete dávat přednost této chuti blízké továrně. Pokud dáváte přednost staršímu doutníku, pak víte, že stárnutí je něco, co byste měli prozkoumat ve větším měřítku.

Problémy se zápachem

Všichni milujeme vůni dobrého doutníku, ale když se zápach drží déle, než bychom chtěli, je na čase najít lék, který odstraní zápach z našeho oblečení nebo auta a dodá jim svěžest a reprezentativnost. Dobrá zpráva: pokud budete hledat domácí prostředek na internetu, najdete jich spoustu. Špatná zpráva: pravděpodobně nebudou fungovat. Než se pokusíme odstranit tento zbytkový zápach kouře, měli bychom nejprve pochopit, proč kouř z cigaret způsobuje zápach našich věcí - a to tak, že prozkoumáme samotný kouř. Kouř je výsledkem neúplného spalování tabáku, který se skládá především z vody, olejů a popela. Popel je obzvláště zajímavý: není to vedlejší produkt hoření, ale ve skutečnosti nehořlavé minerální složky tabáku, jako je hořčík a draslík. Tyto velmi jemné částečky se drží pohromadě, dokud je neodklepnete do popelníku; dobře ulpívají i na vaší košili, jak se můžete přesvědčit podle stop, které po sobě tyto odhozené částice popela zanechávají bez ohledu na to, jak moc se je snažíte vykartáčovat. Zbytky olejů a částečky popela uvolněné do vzduchu jsou to, co zapáchá - takže ať už smažíte rybu, sekáte trávu nebo kouříte doutníky, dokud tyto částečky zůstávají zachyceny ve vazbě vašeho oblečení, stále vydávají zápach.

Babské rady

Jak jsme se již zmínili, není nouze o domácí prostředky na tkaniny, které jsou cítit kouřem, a mohou být dost zvláštní. Četli jsem doporučení, abyste oblečení předem ošetřili olivovým olejem, který popel uvolní; jiný doporučoval přimíchat do prádla dva šálky ústní vody. Někdo jiný zase předepsal postříkat zakouřené oblečení roztokem vodky a vody v poměru 50/50 nebo ho dát do kontaktu se sáčkem použité kávové sedliny. Na tyto prostředky jsme se zeptali čističe oděvů: "Nic z toho bych nedoporučoval. V nejhorším případě si můžete zničit látku, v lepším případě budete smrdět, jako byste si vylili vodku nebo kávu do popelníku," řekl. K odstranění zápachu firmy zabývající se obnovou po požáru často používají ozónovou komoru, která rozkládá oleje a uvolňuje částečky popela bombardováním zasažených materiálů O3 - to však není příliš praktické pro osvěžení vaší garderóby nebo vašeho automobilu. Pokud jde o vaše oblečení, ačkoli vás to láká, neházejte postižené oděvy rovnou do pračky: prací cyklus sice uvolní některé částice kouře z košile, ale může se stát, že nakonec znečistí celou náplň oblečení (nebo pračku) částicemi, které zůstaly ve vodě. Nejlepší je před praním odstranit co nejvíce zbytků kouře.

Praktické typy

Budete potřebovat: napařovač oděvů, kartáč na oděvy se štětinami.

Krok 1: Pověste košili (nebo jiný inkriminovaný oděv) na čerstvý vzduch a pod plachtou. Pokud se jedná o vaše auto, otevřete okna.

Krok 2: Důkladně látku vykartáčujte; tím se uvolní částice kouře zachycené ve vláknech.

Krok 3: Vypařte látku zepředu i zezadu. Opakujte kroky 2 a 3. Poté nechte košili viset na čerstvém vzduchu po celý den. Do té doby byste si měli všimnout, že jste odstranili většinu (ne-li všechen) zápach. Poté je vyperte - nebo pošlete do čistírny.

Tkaniny, které se nedají prát, budou potřebovat suchý a jemný dotek. Protože čisticí prostředky do sušičky a spreje obvykle jen maskují zápach kouře, jedlá soda a vysavač budou pro vaše tkaniny lepšími přáteli.

Budete potřebovat: krabičku jedlé sody, výkonný vysavač.

Krok 1: Posypte povrch tkaniny jedlou sodou a nechte ji působit 24 až 48 hodin.

Krok 2: Vyjděte ven a vyklepejte veškerou uvolněnou jedlou sodu.

Krok 3: Vysajte zbylou jedlou sodu. Snažte se netlačit hubici vysavače do tkaniny, protože by se částečky mohly rozmělnit hlouběji do látky. Všechny tři kroky opakujte, dokud není tkanina osvěžena. U automobilového čalounění zřejmě krok 2 přeskočíte.

Nejde ani tak o to, že jedlá soda pohlcuje (přesněji řečeno adsorbuje) zápach - jde o to, že dává částečkám kouře něco, na čem ulpí, než je odstraní vysavač. Na trhu existuje také patentovaný přírodní krystalický deodorační prášek, který lze přidat do popelníku, abyste omezili zápach kouře a nahradili ho svěží vůní. Lze jej použít stejným způsobem jako jedlou sodu. Pokud má vaše auto kožený interiér nebo si vaše kožená bunda příliš dlouho uchovávala "ten partagásový zápach" - měl by vám pomoci profesionální čistič kůže. V tomto případě se profesionální pomoc vyplatí.

 

Photo: Shutterstock

zpět na výpis