Tabákový Growing: Pěstováním to začíná!

Semínka a sazeničky
Semena tabáku na rozdíl od vinic musí být na rovných polích, aby nebyla v případě deště odplavena. Po výsadbě jsou semena nebo sazenice zakryty látkou či slámou, aby byly chráněná před ostrým poledním sluncem. Tato krycí textilie se postupně odstraňuje a jakmile začnou ve druhé polovině října klíčit, jsou přibližně po 35 dnech (během nichž jsou sazenice stříkány pesticidy proti škůdcům) přesazeny do vlastních tabákových polí. Listy jsou zavlažovány deštěm, ranní rosou a vodou zdola.

Správně krytí je základ
Tabáková rostlina se rozděluje do tří částí. Horní (neboli koronovou), prostřední a spodní. Postupným růstem se objevují pupeny, které je nutné ručně odstranit, aby se zabránilo zakrnění jejich vývoje. Kvalita obalového listu je u doutníku zásadní a proto se od tohoto stadia některé rostliny pěstují za účelem jejich výroby. Říkám se jim Corojios a jsou určené speciálně pro ty nejlepší doutníky - pěstují se pod gázovými plachtami, které drží vysoké dřevěné sloupky. Zabraňují silným listům v ochranné reakci na sluneční svit. Tato technika, nazývaná tapado (krytí) jim pomáhá zůstat krásně hladké.

Sklizeň
Když nastane čas sklizně, listy se odstraní ručně jedním pohybem. Ty které byly vybrány jako balící materiál se ukládají do svazků po pěti kusech. Sbírají se v šesti fázích: libra de pie (u základny), uno y medio (jedna a půl), centro ligero (světelný střed), centro fino (tenký střed), centro gordo (tlustý střed) a korona (koruna). Úplně spodní listy se nikdy nepoužívají jako obal doutníku. Mezi každou fází sběru jsou týdenní rozestupy. Nejjemnější listy uprostřed rostliny jsou příliš mastné na to, aby byly použitelné pro balení a proto se používají s výjimkou domácí spotřeby spíše jako výplň nebo pojivo, Celý cyklus počínaje přesazením sazenic až do konce sklizně trvá přibližně 120 dnů, přičemž každá rostlina je dělníkem navštívena průměrně sto sedmdesát krát, což z ní činí velmi pracný proces.

Klasifikace třídění
Obalové listy pěstované pod krytem jsou klasifikovány barevně jako ligero (světlé), viso (lesklé), amarillo (žluté), medio tiempo (polovina textury) a guebrado (zlomené), zatím co listy pěstované na otevřeném slunci jsou děleny na volado, seco, ligero a medio tiempo. Ligero listy z horní části rostliny mají velmi silnou chuť, seco ze středu jsou mnohem lehčí a listy volado ze dna se používají k přidání sypké hmoty a pro jejich hořlavost. Umění výroby dobrého doutníku spočívá v jejich mísení spolu s vhodným obalovým listem v takovém poměru, aby výsledný doutník měl jemnou, střední nebo plnou chuť a aby se zajistilo, že dobře hoří. Listy jsou tříděny také podle velikosti (velké, průměrné, malé) a podle fyzického stavu (nezdravé nebo zlomené listy se používají pro cigarety nebo strojové doutníky). Pokud jsou všechny listy v dobré kondici, jedna rostlina dovede pokrýt až 32 doutníků.

Fermantace aneb jak na dobré zrání
Svazky listů jsou po sklizni převezeny do tabákové stodoly, kde začnou s procesem zrání. Stodoly směřují směrem z východu na západ, takže slunce ohřívá jeden konec ráno a druhý pozdě odpoledne. Teplota a vlhkost ve stodolách je pečlivě kontrolována, reguluje se obvykle otevřením nebo zavřením dveří na obou koncích, aby se zohlednily změny teploty nebo srážky. Jakmile listy do stodoly, nebo chcete li sušárny dorazí, jsou navlečeny na sloupy pomocí jehly a nitě. Stožáry z nichž každý drží kolem 100 listů se zvedají vodorovně (jejich poloha vysoko ve vzduchu umožňuje cirkulace vzduchu) a listy se nechávají sušit po dobu 45 - 60 dnů v závislost na počasí.

Karoten není jen mrkev!
Během této doby se zelený chlorofyl v listech změní na hnědý karoten, což dává doutníkům charakteristickou barvu. Sloupy nebo tyče se poté stáhnou, nitě se odříznou a listy naskládají do svazků podle typu. Svazky se poté přenesou do fermentačních domů a umístí se do hromádek o výšce asi tři metry, pokryté jutou. V listech zbývá dostatek vlhkosti, aby vyvolaly první kvašení, proces podobný kompostovaní. Teplota se zvyšuje, ale musí být pečlivě střežena, aby nepřekročila 33 stupňů celsia během 40 dnů, kdy svazky zůstanou neporušené. Listy obvykle dospějí k jednotné barvě. Hromady svazků se později rozruší a listy ochladí. Další zastávka na jejich cestě je v třídírně,  kde jsou rozděleny podle barvy, velikosti a textury, pří přípravě k manipulaci jsou zvlhčovány rozprašováním čisté vody na obaly, nebo směsí vody a šťávy z tabákových stopek.

Druhé číslo a hurá do továrny
Materiál vyrovnaný na deskách se vrací do fermentačního procesu. V temných místnostech jsou vestavěny do komínů zvaných burro až do výšky tří metrů. Druhý proces zrání začíná uvnitř vlhkých listů a teplota nesmí překročit 44 stupňů celsia po dobu přibližně šedesáti dnů podle typu listů. Následuje stejný ochlazující proces a listy jsou připraveny k transferu do továren k dalšímu zpracování. Balení jsou zakryta palmovou kůrou, což pomáhá udržovat tabák při konstantní vlhkosti a zrání po dobu až dvou let.

Tabák z celého světa
A kde na světě můžete nejlepší tabákové plantáže navštívit? Kromě Kuby jsou to země střední Ameriky, jako například Nikaragua či Dominikánská republika, Spojené státy, Mexiko, Brazílie, Kamerun, Indonésie a Filipíny. Na všech místech se pěstování mírně liší, někde je zavedená moderní automatická technika a současné zemědělské postupy - základní pravidla ovšem zůstávají stejná. Každá země má plantáže rozdělené do regionů z  nichž některé patří do absolutní světové špičky a jejich produkty používají výrobci doutníků na celém světě. Dobrým příkladem může být Pinbar del Rio a Vuelta Abajo na Kubánských ostrovech, nebo slavné Connecticut valley ve Spojených státech, ze kterého se expedují krycí listy connecticut shade například do továren v Dominikánské republice.